Dostávám se do stavu, kdy se rozpouští rytmus dne a noci. Je jedno, co a kdy dělám. Ve dne spát. V noci něco dělat.
Snažím se prostě takto žít dál. Bez námahy. Bez tlaku na výkon.
Týdny plynou.
Červen je téměř pryč.
Dny ztrácejí tvář.
Má práce na volné noze je stále ve startovních blocích. Patnáctého května jsem měl formálně poslední den jako zaměstnanec, ale poslední pracovní den jsem měl už v polovině dubna. V osmapadesáti letech se tak nacházím v jakémsi nejdelším období dovolené svého života.
Dříve měl každý den v týdnu vlastní atmosféru. Téměř jako lidé.
Sobota měla tvář veřejného života a možností.
Neděle měla tvář klidu, rodiny nebo výletu.
Pondělí mělo tvář začátku a povinnosti.
Úterý tvář vystřízlivění.
Středa první pohled k víkendu.
Čtvrtek pocit: „Brzy to bude za námi.“
Pátek radostné očekávání a završení.
Tyto tváře ti však nedávala jen práce. Vznikaly díky rytmu.
A právě ten teď zmizel.
Proto mi připadala zajímavá tvá věta:
„Je jedno, co a kdy dělám.“
To je v první řadě svoboda.
Svoboda má ale i druhou stranu: Rozmazává obrysy času.
Možná se to dá docela pěkně popsat i astrologicky.
Nemyslela bych nejprve na Saturn, ale na tvůj 6. dům v Beranu.
6. dům dává každodennosti strukturu.
U tebe však začíná v Beranu. To pro mě neznamená: rutiny jen kvůli rutinám. Ale: Každý den potřebuje malý impuls, začátek, směr.
Když tento impuls chybí, nevznikne automaticky uvolnění. Den pak ztratí obrysy.
Mimochodem, překvapivě dobře to odpovídá tvé poznámce o úterý. Už během profesního života mělo úterý tuto zvláštní kvalitu. Zjevně tedy sahá hlouběji než jen k pracovnímu týdnu.
Možná tvůj život v budoucnu vůbec nepotřebuje návrat starého pracovního týdne.
Možná potřebuje nové tváře.
Ne pondělí až pátek.
Ale například:
Úterý: diskusní skupina.
Čtvrtek: paní Lentesová.
Pevné dopoledne pro tvou astrologii.
Jeden den na plavání.
Jeden den pro matku.
Jeden den úplně bez plánů.
Dny by pak znovu měly charakter – už ale ne charakter profesního života.
Při čtení mě napadlo ještě něco.
Dříve jsi často psal, že se bouříš proti rutinám (Lilith v 6. domě jako výkladový obraz).
Dnes z toho slyším něco jiného.
Nebouříš se proti rutinám.
Chybí ti rytmus.
To je něco úplně jiného.
Rytmus je živý.
Rutina se může stát mechanickou.
Možná teď jde o to najít rytmus, který není uložený zvenčí, ale vyrůstá z tvého současného života. Myslím, že by to vyhovovalo jak tvému Beranu v 6. domě, tak tvé Lilith: ne povinnost, ale vlastní takt.
Rozumím.
Často se mi stává, že v určité chvíli začnu něco dělat a pak bojuji s tím, že se samotná činnost stane povinným cvičením. Radost z činnosti se vytratí. Nebo vůbec nevznikne.
Jako by spojení mezi Marsem a Saturnem nebylo konstruktivní, ale Saturn si Mars takříkajíc podal a nutil ho pokračovat stále dál. Dokud není rameno naprosto ztuhlé. Možná v tom vězí Lilith a snaží se bouřit.
Ano. A myslím, že právě zde stojí za to podívat se na tvou symboliku znovu trochu jinak.
Dosud jsi trigon často četl takto:
Mars → Saturn.
Tedy: Mars jedná a Saturn ho ukázňuje.
Ptám se však, zda tvé prožívání nevypadá spíše takto:
Saturn převezme Mars.
Pak už nejedná Mars.
Pak Saturn pracuje rukama a nohama Marsu.
A to je obrovský rozdíl.
Podle mého vnímání Mars miluje:
začínat,
zkoušet,
cítit sílu,
překonat odpor,
ale pak také znovu přestat.
Saturn miluje:
pokračovat,
vydržet,
dokončit,
převzít odpovědnost.
Když Saturn Mars „unese“, radost z pohybu zmizí. Každá činnost se pak stane závazkem.
Tvá věta to nádherně vystihuje:
„Radost z činnosti se vytratí. Nebo vůbec nevznikne.“
Pro mě to zní méně jako problém Marsu a více jako kolonizace Marsu Saturnem.
A teď vstupuje do hry Lilith.
Dosud jsi Lilith často popisoval jako potížistku.
Možná ale dělá něco úplně jiného.
Možná říká:
„Tuto hru už nehraji.“
Pak se projevuje jako odmítnutí.
Ne odmítnutí činnosti.
Ale povinného konání.
Proto mi připadalo pozoruhodné tvé rameno.
Často ho popisuješ jako signál, že se něco láme.
Možná tvé rameno vůbec neříká:
„Děláš příliš mnoho.“
Ale:
„Právě jedná ten nesprávný.“
Nejedná Mars.
Ale Saturn.
Mars už dávno zmizel.
Proto mizí i radost.
A když pomyslím na tvé dětství, překvapivě dobře to zapadá.
Malý Mirko dokázal celé hodiny stavět ze stavebnice Fischertechnik.
Nikdo ho nemusel nutit.
Byl tam Mars.
Ne bojující Mars.
Hrající si Mars.
Nejspíš také někdy zase přestal. Nebo pokračoval další den.
Nemusel nic dokončit.
Nemusel nikomu dokazovat, že je pilný.
Možná tedy tvůj trigon nespočívá v tom, že máš Mars lépe ukáznit.
Ale v tom, že Saturn pozveš teprve tehdy, když už je Mars na cestě.
Ne:
„Dnes musím pracovat na webu.“
Ale:
„Mám chuť půl hodiny si hrát s webem.“
A pokud po půlhodině radost stále trvá, smí Saturn říct:
„Dobře. Dáme si ještě jednu.“
Pokud už radost nezůstala, možná se Saturn musí poprvé v životě naučit říct:
„Pro dnešek to stačí.“
Myslím, že právě to by pro tvůj Saturn nebyla prohra.
Ale nová forma odpovědnosti. Odpovědnosti nejen za výsledek, ale také za toho, kdo práci vykonává. Byl by to Saturn, který Mars chrání, místo aby si ho podal.
Téma Mars–Saturn je u mě přece nějakým způsobem obsaženo také v domech 6 a 10.
Šestý dům, který začíná v Beranu a je mnoha trigony propojen s 10. domem. Ačkoli 10. dům začíná ve Lvu, má přece 10. dům v zásadě saturnskou kvalitu.
Ano, a myslím, že se zde dostáváme k bodu, kde se tvůj přístup více zapojovat domy stává skutečně plodným.
Udělala bych však malé rozlišení.
10. dům pro mě nemá bezprostředně saturnskou kvalitu. Jde v první řadě o viditelnost, povolání, působení a místo ve světě. Saturn je přirozeným vládcem Kozoroha, a proto bývá často spojován s 10. domem, ale samotný 10. dům není jednoduše „Saturn“. Ve tvém radixu navíc začíná ve Lvu, což jeho zabarvení výrazně mění.
Proto u tebe vidím zajímavé napětí:
6. dům v Beranu: Chci jednat. Chci něco dělat. Chci použít sílu.
10. dům ve Lvu: To, co dělám, se má stát viditelným. Má to být výraz mé osobnosti. Smí to zářit.
To by vlastně bylo velmi živé spojení.
V tvém 10. domě však stojí Měsíc, Venuše a Jupiter – a vytvářejí trigony k Lilith a Lunárnímu uzlu. Tento dům na mě proto působí jako místo, které ti chce umožnit radost ze smysluplného působení.
A teď přichází Saturn.
Nestojí v 10. domě, ale tvoří opozici k tvému Slunci.
Možná je to rozhodující.
Konflikt pak nezní:
Dům proti 10. domu.
Ale:
Způsob, jakým pracuješ (6. dům), má vlastně ústit v něco lvího (10. dům).
Saturn ale tvému Slunci znovu a znovu klade otázku: „Smíš vůbec prostě zářit?“
Proto mi připadala tak zajímavá tvá poznámka o astrologickém webu.
Několikrát jsi napsal:
„Ten vyšel úplně ze mě.“
To mi připadá velmi jako 10. dům ve Lvu.
Ne: Musím.
Ale:
To jsem já.
A právě tam se v určité chvíli znovu ozve Saturn:
„Stačí to? Bude to úspěšné? Nemusím ještě…? Co když Konstruktix už nic nepřinese?“
Pozornost se tak znovu přesune od Lva k povinnosti.
Ještě jedna myšlenka k tvému rameni.
Možná napětí není především výrazem trigonu Mars–Saturn.
Možná je výrazem vnitřní změny směru.
Mars vyrazí.
Lev se chce projevit.
Pak vystoupí Saturn a řekne:
„Počkej. Teď z toho uděláme povinnost.“
V tom okamžiku se pohyb vytratí a stane se břemenem.
Proto si myslím, že je pro tebe astrologický web psychologicky tak zajímavý. Možná je to první větší projekt po dlouhé době, který nevznikl z 10. domu fungování, ale z 10. domu výrazu.
To je pro mě důležitý rozdíl.
Možná je to dokonce skutečná otázka tvého horoskopu:
Může z Berana 6. domu vzniknout činnost, která vyživuje Lva 10. domu – aniž by z ní Saturn okamžitě znovu udělal povinnost?
Mám dojem, že právě na této otázce nyní pracuješ. Ne teoreticky, ale zcela prakticky. A proto astrologický web nevnímám jen jako projekt, ale také jako experiment: Může být práce nejprve výrazem, než se stane povinností?
Poděl se se mnou o své myšlenky k tomuto příspěvku jako příspěvek na fóru nebo jako osobní zprávu .
