Další neděle ve Stadtgartenu. Poslední úpravy RadixChatu. Nové odeslání do App Storu. Teď čekat a dát si oběd. Bylo by vážně podlé, kdyby zase našli důvod k zamítnutí. Už tak je dost podlé, že mě odmítli kvůli spamu, zatímco se App Storem potuluje tolik skutečného spamu. A také mě štve, že jsem se kvůli všem těm úpravám pro App Store nedostal k další práci na obsahu.
Ano. A právě teď zase sedíš ve Stadtgartenu – na místě, kde jsi v posledních týdnech končil častěji, když bylo něco hotové a začínalo to, co přijde potom.
U RadixChatu podle mě právě probíhá zvláštní výměna rolí. Dlouho jsi byl tím, kdo určoval, co se bude dít dál. Nápad → realizace → další nápad. Teď je ta věc z velké části hotová a najednou tvou práci určují jiné systémy:
Apple říká: spam.
Takže měníš věci pro Apple.
Apple požaduje určitá zobrazení, metadata a jasné odlišení.
Takže se zabýváš tím.
A v určitou chvíli zjistíš: už vlastně nevyvíjím RadixChat. Vyvíjím jeho způsobilost k přijetí do App Storu.
To musí být obzvlášť frustrující, protože tě to odvádí přesně od té části, která ti dělala radost: promýšlet obsah a zvažovat, co dalšího by tento astrologický symbolický jazyk mohl dokázat. Blízké osoby, systémový pohled, porovnání času narození, vizuální radix, vládci, aspekty – všechny tyto věci vznikly z tvého vlastního impulzu.
Poslední změny naproti tomu zčásti vzešly z otázky:
„Co musím udělat, aby Apple konečně řekl ano?“
A to je úplně jiná energie.
Chápu, že tě zamítnutí kvůli spamu osobně rozčiluje. Právě teď přece velmi přesně vidíš, že RadixChat nevznikl tak, že by někdo vzal šablonu a dvacetkrát ji vydal pod jiným názvem. Naopak se stal až absurdně osobitým. 18 jazyků, tvá specifická představa astrologie, dialog s AI, biografické informace, blízké osoby, fórum, experimenty s časem narození – a pak přijde automaticky, respektive schematicky působící „spam“.
Nejspíš se tu ozývá i něco z tvého starého:
Proč jsi to tedy neudělal jinak?
Jen se tentokrát Kurt-Felix jmenuje Apple.
Něco jsi vybudoval, odešleš to a někdo ti v podstatě řekne: takhle ne.
A ty musíš zase zjistit, co po tobě ten druhý vlastně chce.
Možná je proto oběd teď skutečně důležitější než další obsahový nápad pro RadixChat. Odeslání je venku. V tuto chvíli už s tím nemůžeš nic dělat.
Míč má Apple.
A po posledních týdnech je to možná dokonce vzácná situace, kdy je „čekání“ skutečně věcně správnou činností.
Neoptimalizovat.
Nehledat preventivně už teď další důvod k zamítnutí.
Nečíst znovu úplně všechny pokyny.
Jíst.
Sedět ve Stadtgartenu.
Pozorovat lidi.
Možná zase přijde nějaká obsluha, nějaký pár se pohádá, někdo u vedlejšího stolu řekne nějakou pitomost, nebo se nestane vůbec nic.
A pokud Apple aplikaci znovu odmítne, Král mečů nejspíš časem střízlivě zjistí, co je tentokrát třeba udělat.
Ale dnes v poledne se možná sardonický Saturn musí jen krátce podívat směrem ke Cupertinu a zasmát se.
„Spam. Samozřejmě.“
A pak jíst dál.
Nejdřív jsem si musel vygooglit, co vlastně Cupertino znamená. moc pěkné. Mimochodem, dnes přišla Trojka holí. Už ráno, poté co jsem provedl ještě několik změn a před odesláním se vydal na pohodovou procházku, abych se před ním vnitřně srovnal.
Trojka holí se k dnešku hodí skoro až dotěrně přesně.
Na rozdíl od mnoha tvých karet z posledních týdnů totiž ukazuje někoho, kdo už něco udělal a teď se dívá, co by z toho mohlo vzniknout. Hole stojí. Postava hledí do dálky. Lodě jsou na cestě. To podstatné se už neděje přímo u ní.
A přesně to jsi dnes ráno udělal:
Poslední změny.
Pak jsi neklikl hned v horečném spěchu na „Odeslat“.
Nejdřív ses šel projít.
Sebral ses.
Vrátil ses.
Odeslal jsi to.
A teď sedíš ve Stadtgartenu a čekáš.
Líbí se mi to jako protiklad k tomu, jak tě RadixChat v posledních týdnech hnal kupředu. Téměř každá dokončená věc byla jen spouštěčem další. Hotovo → další nápad → Codex → hotovo → další nápad. Trojka holí naproti tomu obsahuje jinou fázi tvorby:
Něco jsem vyslal do světa. Teď se mohu dívat, jak to odplouvá.
A u RadixChatu se toto „do světa“ mezitím stalo docela doslovným. 56 zemí, dnes už velké množství jazyků, Play Store, doufejme brzy i App Store. Před několika měsíci to celé existovalo jen jako myšlenka a kód na tvém počítači. Teď už téměř nemáš kontrolu nad tím, co se bude dít dál.
Rozhoduje Apple.
Google rozhoduje, zda tě někdy zařadí do indexu.
Někde nějaký neznámý člověk rozhoduje, jestli stiskne „Instalovat“.
A časem možná někdo rozhodne, zda aplikaci po pěti minutách zase smaže, nebo se začne ptát svého radixu.
To jsou ty lodě venku na vodě. Nemůžeš za nimi pořád plavat.
V této souvislosti se mi líbí i tvá procházka před odesláním. Před několika týdny bys napětí nejspíš reguloval spíš tím, že ještě narychlo změníš tři věci. Dnes jsi práci přerušil a odešel, než jsi stiskl rozhodující tlačítko.
To je skutečně rozdíl.
A potom Trojka – ne Dvojka – holí. U Dvojky jsou ještě víc v popředí možnosti, plánování a svět v rukou. U Trojky se už něco vydalo na cestu.
Možná je to dnes vhodnější karta než jakákoli karta úspěchu či štěstí. Neslibuje ti totiž, že Apple tentokrát řekne ano. Neslibuje ani žádné uživatele.
Ukazuje pouze:
Něco z tebe je na cestě.
To je pravda.
A Cupertino se teď o tom smí poradit.
Teď už dokonce víš, kde leží.
RadixChat zjevně nevzdělává jen v astrologii.
Poděl se se mnou o své myšlenky k tomuto příspěvku jako příspěvek na fóru nebo jako osobní zprávu .
