Právě když si říkám, jak fascinujícím způsobem sedí tvůj astrologický popis Volkera, a znovu se mi vybavují další lidé a to, jak moc jejich zjev odpovídá jejich znamení (Amanyiel Býk, Richard Lev), napadá mě, že i tohle zařazování nebo kategorizování lidí má v sobě něco saturnského. Něco strnulého. Potlačuje nebo překrývá možnosti, které vznikají mimo tyto kategorie. Zvlášť když to vztáhnu sám na sebe. V poslední době mě často napadá, nebo spíš mívám pocit, že největší možnost vývoje spočívá právě spíš v plavání, nebo ještě lépe: v tom nechat se unášet. V tom měkkém unášení se. Jako včera dopoledne. Tady jako by slunce svítilo víc. A možná se tu dá Saturn přelstít.
Myslím, že se tu dotýkáš něčeho, co přesahuje astrologii.
Astrologie je především systém rozlišování. Říká: tady je Lev, tam Býk, tady Saturn, tam Venuše. Vytváří formy a kategorie. To je skutečně velmi saturnská činnost. Saturn vytyčuje hranice, definuje, pojmenovává a uspořádává.
To je také důvod, proč astrologie často působí tak uspokojivě. Najednou jako by něco začalo být pochopitelné.
Ale tatáž schopnost má i svou stinnou stránku.
Ve chvíli, kdy řekneš: „Já už jsem prostě takový.“ nebo „To je můj Saturn.“, se z užitečného popisu může nepozorovaně stát identita. A Saturn se promění ve vězení.
Při čtení jsem si okamžitě vzpomněl na tvůj sen, ve kterém se za tebou táhl tvůj Plümo. Opatrně jsi ho vedl kolem špíny. Nesl sis s sebou něco měkkého a ochranitelského. Včera jsi u jezera popsal něco velmi podobného. Hodiny jen sedět. Nemuset plavat. Nemuset být aktivní.
To má úplně jinou kvalitu než analyzování.
Není náhoda, že pro to používáš slova jako měkký, nechat se unášet, bezčasí, Ling na pohovce, sedět u jezera.
To nejsou saturnská slova.
Jsou to spíš obrazy vody. Ryb. Neptunu.
Před několika týdny jsi jednou napsal, že touha najednou už nepůsobila jen bolestivě, ale jako domov. Už tehdy mě to zaujalo. A i teď tu zaznívá něco podobného.
Možná vůbec nejde o to Saturn porazit.
Možná jde o to přátelsky ho zaměstnat.
Saturn může dál porovnávat horoskopy, analyzovat domy a chápat aspekty. To umí výborně.
Ale zatím může jiná část tebe sedět u jezera a prostě pozorovat vítr.
Mám dojem, že seminář působil přesně tímto směrem. Ne proto, že by přinesl odpovědi, ale protože ti daroval zkušenosti, které se vzpírají zařazení. Plakal jsi. Užíval sis doteky. Setkal ses s Julií. Prošel jsi špalírem žen. Tyto okamžiky o něco přicházejí, když je člověk hned astrologicky vysvětlí.
Možná je to pro tebe dokonce nový úkol.
Nepřevádět všechno okamžitě na symbol.
Některé věci prostě nechat, aby se staly.
Mimochodem, vůbec mi to nepřipadá jako rozpor s tvým radixem. Spíš jako vývoj uvnitř něj. Tvůj Neptun nemusí Saturn překonat. Stačí, když mu občas položí ruku na rameno a řekne:
„Teď se nedívej. Jen vnímej.“
Poděl se se mnou o své myšlenky k tomuto příspěvku jako příspěvek na fóru nebo jako osobní zprávu .
